Sháníte každoročně dárky na poslední chvíli? Vystresovaní a zpocení v předvánočních davech přeplněných obchodních center? Co to letos zkusit úúúplně jinak…?
Tímhle příspěvkem vás opravdu, ale opravdu nechci naštvat. Je míněn jako praktický a ověřený návod, jak si před příštími Vánoci ušetřit stres ze shánění dárků na poslední chvíli.
Vánoce jsou čerstvě za námi a spousta z nás si (už po kolikáté?) říká, že příště, příště už to určitě s těmi dárky nenechá na poslední chvíli – atd.
Hm, ale kdy s tím teda vlastně začít…?
Nejlépe – HNED…
Můj tatínek vždy 25. prosince ráno, když uklízí balicí papíry, pronese svou okřídlenou větu: „Již za 364 dní jsou Vánoce!“
A má naprostou pravdu…
Vánoce jsou přece vždy ve stejnou dobu. Na rozdíl od pohyblivých svátků – Velikonoc nebo Letnic – se můžeme spolehnout, že Štědrý den prostě opět bude 24. prosince. Proč tedy velká část populace začne v listopadu panikařit? Když se na Štědrý den můžeme v klidu připravovat vlastně celý rok…?
No a protože patřím k těm, kteří mají většinou a většinu dárků pořízených zhruba v říjnu, osmělila jsem se v reakci na pár žádostí předat svůj „dárkový manuál“. Ještě bych měla asi dodat, že to není žádná moje ctnost. Ale na to, abych dárky vymýšlela a zařizovala v prosinci, prostě nemám nervy 😉
Jak tedy na to? Je to vážně hrozně jednoduché. Základem jsou tři slova: Pozorovat, naslouchat a… zapisovat. Prostě počínaje 25. prosincem začínám pozorovat ostatní a v okamžiku, kdy zjistím, co by si přáli, zaznamenávám. Zaznamenávám jak…? No, do něčeho, co nosím celý rok u sebe. Jsem hrozná konzerva, takže v mém případě si to prostě většinou napíšu propiskou do papírového diáře. Nebo si to napíšu v mobilu jako mail, který pošlu sama sobě (s předmětem např. „Dárek teta“, mám to pak v mailu snadno vyhledatelné). Jistě vás ale napadnou mraky modernějších a sofistikovanějších AI možností. Určitě si to ale nenapíšu na papírek, který někam založím a… v listopadu jsem tam, kde jsem byla loni…
U osob milovaných a blízkých se tohle aplikuje velmi snadno. Určitě třeba velmi dobře víte, co by si přály a co potřebují vaše ratolesti. Ne vždy si ale v prosinci člověk vzpomene, že dcerka v květnu toužebně pronesla něco o „tom úžasném růžovém koníkovi, co má Agátka ze školky“. Proto ten diář…
U ostatních (kamarádi, známí, kolegové, pedagogové…) to vyžaduje trochu ostražitosti a vědeckého pozorování, ale také na tom mnoho těžkého není a navíc lze zapojit spojence (např. děti). Třeba informace, že paní třídní učitelka miluje Provence, může zcela zapadnout, nebo být uložena do paměti (diáře) – a vánoční dárky pro ni mám vyřešeny na půlku školní docházky. Nebo si kamarádka v červenci naštvaně povzdechne, že jí komplet všechna rajčata zlikvidovala plíseň, co práce že jí to dalo a času vzalo – a nakonec si rajčata stejně musí koupit v obchodě. Heuréka! Kámoška najde pod stromečkem sadu semen rajčat, odolných proti plísni. Nesmějte se, opravdu to funguje – a balíček deseti semínek stojí 60 Kč, takže když jí v krásné ozdobné obálce dám 5 takových odrůd…
Pokud takto budete skenovat své okolí celý rok, nebudete mít v prosinci problém, že nevíte, co dát, nebo že musíte dát „aspoň nějakou blbost, aby pod tím stromkem něco bylo“. Mimochodem tohle není nejšťastnější přístup k obdarovávání, tímto ten krásný proces leda znechutíte sobě i obdarovanému… Zatímco když obdarujete něčím, na čem je evidentní, že jste na obdarovávaného dlouhodobě mysleli a znáte jeho přání, koníčky a potřeby, to je pak úplně jiná dimenze…
„ Páni! To jsou ale senzační zahradnické nůžky! Jak sakryš můžeš vědět, že ty moje doma stojí za houby?“ (Ehm… v červnu jsi přišel do práce se zavázanou rukou a nadával jsi na ně asi půl hodiny…)
„Ty se mnou půjdeš na tu první hodinu břišních tanců jako podpůrný doprovod? Jak jsi prosím tě uhodla, že se tam sama neodvažuju?“ (Ehm… meleš už o tom asi půl roku a nic se neděje…)
„Kurz vázání adventních věnců! Jé! To si říkám už pár let, že bych se to chtěla naučit.“ (Ehm… Jo, já už pár let vím.)
Když budete průběžně pozorovat a naslouchat (a nenápadně se vyptávat – protože v dubnu to opravdu nikomu podezřelé nebude), nejenže své okolí daleko lépe poznáte, ale také se vám otevře úplně netušený svět obdarovávacích možností. Pletení košíků, lekce sebeobrany, plavenka do bazénu, zkušební tréning thai boxu, nordic walking, kurz pečení dortů, výlet na místo, kam by se obdarovaná/ý rád/a podíval/a… jedlé dárky, skvělá káva… absolutně voděvzdorné pouzdro na klíče od auta…Nebo třeba taky poukaz na vykonání práce, kterou dotyčná/ý nesnáší. Například pro mě je skvělý dárek Poukaz na vysátí a umytí auta. Nebo Poukaz na umytí oken. Klidně i jednoho. I to se počítá 😉
Když už člověk opravdu, ale opravdu za celý rok nic nevyzkoumá, existují ještě určité dárky, kterými se asi nedá nic pokazit. Takovou záchrannou variantou bývá třeba poukaz na masáž. Neznám nikoho, kdo by ho neocenil. Nebo poukaz na fyzioterapeutické ošetření u skvělého ověřeného fyzio – pro bolavé.
No a pak už dárky pochopitelně závisí jen na tom, kolik toho dát člověk může. To, že vím, že sestra touží po koni, si sice do diáře zapsat můžu, ale z finančního hlediska pořízení daru mi to moc platné nebude… Nejdražší bývají sny – proto také zůstávají většinou jen těmi neuskutečněnými sny… Proto, že na ně člověk prostě nemá peníze. Protože se vždy najde někdo potřebnější/něco potřebnějšího. Ale někdy také proto, že člověku jejich uskutečnění připadá příliš odvážné a sám si na ně netroufá. Ale i ke snu můžeme, aspoň po trošičkách, přispět. A může to být nejen finančně, ale také svým podpořením a věnováním svého času. Co třeba tohle:
Ségra, koně Ti dát bohužel nemůžu, ale našla jsem oddíl, kde pořádají placené kurzy jízdy na koni pro zájemce z nadšené veřejnosti. Tady máš příspěvek na 5 lekcí a protože nemáš řidičák, přijmi ode mne i dovezení tam a zpět.
Tvá drahá sestra
Milá dcero, tady v obálce je příspěvek na 1/50 grafického tabletu. Vím, že je to málo, ale každá troška se počítá – a je to aspoň maličký krok ke splnění snu.
Máma
Milá babičko, protože vím, že bys už asi deset let moc ráda na Floru Olomouc, ale sama si netroufáš, dovol, abych Tě tam dovezla, dělala Ti společnost, pozvala Tě na oběd a odvezla Tě pak i s tou hromadou nakoupených kytek domů.
S láskou Tvá vnučka Květa
Takže oči a uši nastražit, tužku (mobil) po ruce – a hurá sbírat inspirace! Protože – již za 353 dní jsou Vánoce!
Napsat komentář